Ceramics-Silikáty 22, (3) 209 - 216 (1978)

Jsou diskutovány metody umožňující studium pigmentů, v nátěrech, tj. leptání v doutnavém výboji a spalování v proudu kyslíku za nízkých teplot s následujícím pozorováním vzorku v sekundárním elektronovém záření, a jsou uváděny jejich výhody a nevýhody. Jako velmi výhodné se pro identifikaci a studium kaolínů a jiných pigmentů v nátěru ukazuje pozorování v charakteristickém rtg záření vzbuzeném ve vzorku společné s pozorováním v sekundárním elektronovém záření. Tímto způsobem lze identifikovat přítomnost i malých množství pigmentů v nátěrových pastách a získat současné informace o jejich rozmístění ve struktuře vzorku. Vhodnost této metody byla ověřována na modelově připravených nátěrech obsahujících kaolín, TiO₂, ZnO a CaCO₃ a jejich směsi.