Ceramics-Silikáty 25, (1) 75 - 88 (1981)

Výměna iontů na jílových minerálech závisí na krystalové struktuře minerálů, hustotě nábojů, chemickém složení, pH okolního roztoku a vlastnostech iontů, jako je jejich valence, velikost, stupeň hydratace a u aniontů též struktura. Kvantitativním vyjádřením množství náboje je výměnná kapacita. Rozsah výměnné kapacity kationtů (v mol/kg při pH 7,0) je pro allofan 0,70-1,00, kaolinit 0,03-0,18, halloysit (2 H₂O) 0,06-0,10, halloysit (4 H₂O) 0,40-0,50, montmorillonit 0,60-1,50, nontronit 0,40, hektorit 0,90-1,20, illit 0,10-0,40, glaukonit 0,10-0,20, seladonit 0,10-0,20, vermikulit 1,00-1,50, chlorit 0,20 (?), palygorskit 0,05-0,30, sepiolit 0,20-0,45. Deficit nábojů v krystalové struktuře jílových minerálů je vyrovnáván převážně ionty Ca²⁺, Mg²⁺, Na⁺ a K⁺. Výměnným kationtem u většiny přírodních jílů a půd je nejčastěji Ca²⁺. V důsledku valenčního efektu jsou monovalentní kationty snadněji nahrazovány divalentními kationty na výměnných centrech povrchu minerálů.