Ceramics-Silikáty 30, (1) 57 - 80 (1986)

Snaha o bližší poznání struktury skla vznikla prakticky současně s jeho objevením. Vzhledem k tomu, ze skelný stav s jeho nepravidelnou strukturou nelze exaktně sledovat pomocí metod propracovaných pro látky krystalické, byly používány převážně metody nepřímé, které často dovolovaly naměřené hodnoty a jejich průběh v závislosti na teplotě a složení skla různě interpretovat. Tímto vznikla řada hypotéz více či méně podložených experimentálními hodnotami. Jako příklad je vhodné uvést anomálii bóru, která byla podložena řadou měření vlastností boritých skel, podle níž přídavek alkalických oxidů k oxidu boritému způsobuje změnu koordinace bóru ze tří na čtyři až do obsahu 16,7 mol % alkalických oxidů (např. zjištěný zlom na křivce závislosti součinitele teplotní roztažnosti na obsahu alkalických oxidů). Nová metoda NMR však tuto hypotézu nejen že nepotvrdila, ale určila, že obsah 16,7 mol % alkalických oxidů leží cca v jedné třetině možného obsahu, který způsobí vznik maximálního podílu bóru v koordinaci čtyři. Takovýchto příkladů je možno uvést více. Přehled o struktuře boritých skel byl uveřejněn Němcem [l] v roce 1971. Od té doby pokročily metody zkoumání struktury skla a umožnily zpřesnění názoru na strukturu boritých skel, což je také cílem předloženého přehledného článku.