Ceramics-Silikáty 31, (2) 127 - 150 (1987)

Při dlouhodobém suchém i mokrém mletí písku v laboratorním mlýnu a určování měrného povrchu různými metodami bylo konstatováno, že naměřené hodnoty technické melitelnosti závisí nejen na podmínkách mletí, ale i na metodách posuzování výsledku mleti. Pro posouzení se ukázal být vhodným měřítkem měrný povrch určený ze sedimentační analýzy a z adsorpce dusíku. Technická melitelnost není materiálovou konstantou, mění se v průběhu zdrobňování. Je vyjádřena pro dané stadium mletí jako melitelnost efektivní, diferenciální, resp. diferenční nebo pro celý interval mletí jako dvouparametrová mocninová funkce měrného povrchu. Poměr melitelnosti standardního materiálu za sledovaných podmínek k melitelnosti téhož materiálu za standardních podmínek je označen jako melivost. Melivost mokrého mletí je větší ve srovnání se suchým mletím a je přibližně lineární funkcí měrného povrchu.

The problems involved in the defining and determination of grindability as a material constant are demonstrated in a theoretical discussion based on the laws of grinding. The experimental work was carried out on silica sand in a laboratory drum mill. The sand was ground both dry and wet for periods of from 4 to 250 hours. Technical grindability was assessed on the basis of the surface theory. The specific surface area was calculated from sieving analyses, sedimentation analyses and determined directly by nitrogen adsorption. The course of the specific surface area is shown in Figs. 1 and 2. The grindability was expressed as a function of specific surface area. Fig. 4 shows effective and differential grindability in terms of specific surface area calculated from the grain size distribution data, while Fig. 5 demonstrates grindability as a function of specific surface area determined by nitrogen adsorption. For the case of non-linear dependence of specific surface area on specific work, grindability is characterized by parameters of the derivative of this function, or effective and differential grindability are expressed. The course of the dependence of specific surface area on specific work, approximated by twoparameter power function S*(w), is plotted in Fig. 6, and its linear approximation S*(w) in Fig. 7. The parameters of these functions and the respective grinda.bility functions (Figs. 9 and 10) together with correlation coefficients are listed in Tables VI and VII. The grinding efficiency of grinding equipment or of the entire operation is expressed as a relative efficiency coefficient determined on a standard material by means of a grindability ratio, namely of grindability established under the conditions in question to that determined under standard conditions. The grinding efficiency of wet grinding exceeds that of dry grinding, and is approximately a linear function of specific surface area.